METODICKÝ POSTUP PŘI  ŘEŠENÍ  ŠIKANY

Základní škola a Mateřská škola Václavovice, příspěvková organizace

Navazuje na  Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikany mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 21149/2016

 

Příloha č.1 metodického postupu řešení šikany na Základní škole a Mateřské škole Václavovice, příspěvková organizace

Šikana je jedním z nebezpečných sociálně patologických jevů, o jehož prevenci se
v poslední době hodně mluví. Navzdory tomu se s ní setkává mnoho pedagogů
a jsou nuceni ji řešit.
V souvislosti s šikanou nezřídka dochází k omezování osobní svobody, svobody
vlastního rozhodování, ponižování lidské důstojnosti, poškozování osobních věcí,
především však vážnému ohrožování zdraví či života oběti. Dochází k narušení
pocitu bezpečí jak jednotlivců, tak i skupiny jako celku.

Charakteristika šikany

(1) Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Šikana je dále charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.

(2) Podoby šikany:

Přímá šikana může mít podobu fyzickou (např. bití, plivání, tahání za vlasy), verbální (např. vulgární nadávky, zraňující komentáře k rase, národnosti, etnicitě, náboženství nebo sexualitě, výhružky, násilné a manipulativní příkazy); nebo neverbální (např. urážlivá gesta a zvuky, zírání, používání zastrašujících nebo výhružných výrazů ve tváři, nebo v řeči těla, ničení (schovávání kradení věcí nebo učebních pomůcek).

Nepřímá šikana má za cíl způsobit emocionální a psychologické utrpení a poškodit sociální status oběti. Tato šikana je vykonávána způsobem, kdy útočník působí bolest tak, aby to vypadalo, že žádný takový záměr ve skutečnosti nemá. Hlavní agresor k útoku často využívá prostředníka, neútočí přímo. Nepřímá šikana je většinou nefyzická, nicméně v některých případech může být také třetí strana manipulována do situace, kdy má zapříčinit fyzické ublížení. Nefyzické formy nepřímé šikany pak mohou zahrnovat záměrnou ignoraci nebo izolování žáka nebo učitele rozšiřování zákeřných pomluv a lží, neoprávněná nařčení ze sexuálního obtěžování nebo nespravedlivého hodnocení (u učitele), ničení pověsti a reputace, ponižování před ostatními žáky i pedagogy, nepříjemné sexuální provokace.

  •  Jednou z nejčastějších forem šikany je také elektronická šikana, tj. kyberšikana, která může mít podobu např. zakládání falešných profilů na jméno žáka či učitele s dehonestujícím obsahem, prezentace ponižujících videí na portálech, jako je youtube.com, spoluzaci.cz nebo facebook.com apod., prezentace zraňujících komentářů na webu, rozesílání vulgárních nebo výhružných koláží s tváří žáka nebo učitele či příslušníků jeho rodiny, výhružné SMS nebo e-maily apod. Oproti šikaně tváří v tvář má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah, čímž ještě více zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv, 1 § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 2 nadávek, posmívání a ztrapňování je max. několik desítek lidí. V prostředí internetu může být svědkem (ale i útočníkem) stejného chování i několik desítek tisíc lidí. Kyberšikana bývá u dětí školního věku často doplňkem klasické přímé a nepřímé šikany. Je tedy důležité při řešení prověřit případné souvislosti s klasickou šikanou. Tedy pokud probíhá klasická šikana (např. nadávky, ponižování), je nutné zjistit situaci oběti v kyberprostoru (mobil, profil, chat apod.) a naopak. Škola by se kyberšikanou měla zabývat vždy, když se o ní dozví. Základním úkolem musí být zmapování konkrétního případu, které škole pomůže rozhodnout se pro správný postup řešení.

(3) Hranice, která odlišuje šikanování od škádlení nebo agrese, bývá někdy nezřetelná. U žáků se za šikanování nepovažuje škádlení nebo agrese, které nemá znaky šikanování . Jedním z rozlišujících prvků je schopnost žáka škádlení opětovat, bránit se mu, zastavit ho. Ve chvíli, kdy se žák škádlení nebo agresi neumí nebo nemůže bránit, cítí se bezradný a bezmocný, a přesto škádlení nebo agrese pokračuje, pak toto chování přerůstá v šikanu. Podobně, jedná-li se o šikanu pedagoga žáky, pak šikana není zlobení a nerespektování ze strany žáků, které postrádá znaky šikany. Naopak přerůstá v šikanu, stává-li se vědomým, záměrným, úmyslným a cítí-li pedagog, že není v jeho moci jej zastavit, cítí se bezbranně, ztrácí autoritu a poměr sil v rolích žák/žáci x pedagog se obrací.

(4) Většina obětí šikany a jejích svědků se snaží situaci udržet co nejdéle v tajnosti, bojí se někomu svěřit. Důsledkem může být podcenění závažnosti a rozsahu výskytu šikany nebo obtížné nalezení útočníků. Proto je v prevenci velmi důležité zaměřit se specificky na identifikaci rizikových znaků a signálů pro výskyt šikany.

(5) Důvodem nebo obsahem šikany může být jakákoli odlišnost žáka nebo pedagoga, např. fyzická zdatnost, vzhled, hmotnost, barva pleti, tělesná neobratnost, inteligence – snížení rozumových schopností, nebo naopak nadání, jazyková/komunikační bariéra, socio-ekonomická odlišnost, psychická odlišnost, speciální vzdělávací potřeby žáka apod. Šikana může mít také specifický obraz, odehrává-li se ve vztahu k žákům nebo pedagogům z důvodu etnicity (v ČR bývá v této souvislosti nejčastější anticiganismus), rasové nebo národnostní příslušnosti, náboženského vyznání nebo víry (často také v kombinaci s pohlavím např. muslimské dívky, židovští chlapci apod.), sexuální orientace (nejčastěji proti homosexuálům) apod.

 1: Stadia šikanování

První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity, například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být dáno také neřešením předchozí situace.

Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Většinou platí mezi ostatními žáky názor – „raději on, než já“.

Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď jsi s námi, nebo proti nám.“ U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které pro přehlednost můžeme označit jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury šikany do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor šikanování je sociometrickou hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované chování a ochotně pomáhá pedagogovi plnit jeho úkoly. Zvláštnosti u psychických šikan U psychických šikan zůstává princip stadií nezměněn. Nicméně jejich podoba je jiná. V popředí je nepřímá a přímá verbální agrese čili psychické násilí. Často se zraňuje „jen“ slovem a izolací. Rozdíl je pouze v tom, že se nestupňuje násilí fyzické, ale psychické. Krutost psychického násilí si však v ničem nezadá s nejbrutálnější fyzickou agresí.

Přímé a nepřímé varovné signály šikanování Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:

  •  posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet; účet např. z důvodu etnicity, sexuální orientace,     náboženského vyznání apod.
  •  kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejm. pronášené nepřátelským, nenávistným, pohrdavým tónem
  •  nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil
  •  příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem
  • skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků
  •  nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich
  •  honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí
  •  rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout
  •  žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod. Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:
  •  žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády
  •  při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními
  •  při přestávkách vyhledává blízkost učitelů
  •  má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený
  •  působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči
  •  stává se uzavřeným
  •  jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje
  •  jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené
  •  zašpiněný nebo poškozený oděv
  •  stále postrádá nějaké své věci
  •  odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy
  •  mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy
  •  začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole
  •  odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

 

  • Zákonní zástupci žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:
  •  za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi
  •  dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
  •  dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem
  •  nechuť dítěte jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach
  •  ztráta chuti k jídlu
  •  dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o odvoz autem
  •  dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu)
  •  usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. „Nechte mě!“;
  •  dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně
  •  dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad
  •  zmínky o možné sebevraždě
  •  odmítá svěřit se s tím, co ho trápí
  •  dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze
  • dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí
  • dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, projevuje i zlobu vůči rodičům
  •  dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma; své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
  •  dítě se vyhýbá docházce do školy
  •  dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku

KRIZOVÝ PLÁN

Prošetřování počátečního  stádia  šikany (se standardní formou)

1. odhad závažnosti a formy šikany

2. rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili, a s oběťmi

3. nalezení vhodných svědků

4. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků a konfrontace oběti s agresory)

5. ochrana oběti

6. předběžné vyhodnocení a volba ze dvou typů rozhovoru: a) rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření); b) rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku)

7. realizace vhodné metody: a) metoda usmíření; b) metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s agresorem a jeho rodiči)

8. třídní hodina: a) efekt metody usmíření; b) oznámení potrestání agresorů

9. rozhovor s rodiči oběti

10. třídní schůzka

11. práce s celou třídou.

Krizový scénář pro výbuch skupinového násilí při pokročilé šikaně:

A. První (alarmující) kroky pomoci

První (alarmující) kroky pomoci

1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany

2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí

B. Příprava podmínek pro vyšetřování

3. zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy

4. zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi

5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře)

6. oznámení na policii, paralelně – navázání kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům

C. Vyšetřování

7. rozhovor s obětí a informátory

8. nalezení nejslabších článků, nespolupracujících svědků

9. individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky

10. rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi)

D. Náprava

11. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny

 

Při vyšetřování je důležitá součinnost školského zařízení s rodiči, s jinými specializovanými organizacemi a orgány.

Spolupráce s rodiči

Pokud rodiče informují školu o podezření na šikanování, je za odborné vyšetření záležitosti zodpovědný ředitel školy. Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků, jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování

Spolupráce se specializovanými institucemi

v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry / PPP Ostrava-Poruba /

v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie-FNMO

v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do kaţdého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou),

případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany.

  • Pedagogicko-psychologická poradna
  • Středisko výchovné péče
  • Orgán sociálně-právní ochrany dětí
  • Policie ČR

Soubor doporučení pro práci s obě

Rozhovor s obě

Jednání by mělo být rychlé, avšak uvážlivé, zbrklé pokusy o nápravu mohou situaci oběti značně zhoršit. Během rozhovoru je vhodné odložit jinou činnost a maximálně se koncentrovat na výpověď dítěte. Je důležité vytvořit bezpečné, klidné prostředí, navodit atmosféru důvěry a aktivně emfaticky naslouchat.

V průběhu výše uvedeného rozhovoru je důležité zaměřit se na citlivé zjištění základních informací, tj. zejména na:

  •  Co, kdy, kde, jak dlouho to trvá.
  • Jaké formy a způsoby šikanování má.
  • Jakým způsobem se situace odehrála a pod jakou záminkou.
  •  Do jaké míry je oběť aktuálně ohrožena.
  •  Kdo je původcem šikany, kdo všechno bývá přítomen, tj. kolik dětí o šikaně ví a je do ní aktivně zapojeno.
  • Vytipování vhodných svědků.
  • Všechny zjištěné údaje je doporučeno zapsat si, vést si záznamy.

Práce s obě

V případě negativních dopadů školního násilí je nezbytné zprostředkovat
obětem odpovídající péči pedagogicko – psychologické poradny, střediska
výchovné péče, speciálně pedagogického centra či jiných specialistů
(klinických psychologů, psychoterapeutů, psychiatrů apod.) a to nejlépe již od
počátku vyšetřování (které je pro ně mnohdy velmi nepříjemné, ponižující
a stresující).

Soubor doporučení pro práci s agresorem

Rozhovor s agresorem

V průběhu rozhovoru je potřeba zcela jasně a zřetelně odsoudit jeho nežádoucí jednání (nikoliv samotnou osobnost agresora). Nekompromisní postoj k šikanování bychom měli podpořit přiměřeným postihem, sankcí,

opatřením. Zjišťujeme maximum možných informací o motivaci k agresivnímu jednání (např. dysfunkce rodinného zázemí, bývalá oběť šikany, snaha upoutat pozornost apod.).

Záměrným a systematickým působením se zaměřujeme na odstranění nežádoucích vzorců chování u agresora, zprostředkováváme mu náhled na vlastní chování a pracujeme s jeho motivací.

Smyslem a cílem postihu či opatření by měla být nejen eliminace nežádoucího

jednání, ale především změna chování agresora.

Výchovná a kázeňská opatření vycházejí z kázeňského řádu ZŠ Václavovice:

  • V počátečních stádiích šikanování lze využít individuální pohovory s rodičem agresora a jím samým.
  • Důtka ředitele školy, snížení známky z chování /násilí proti spolužákům/
  • V závažných případech  oznámení sociálním institucím,SVČ,PPP apod.
  • V závažných případech  kontaktování Policie ČR

Prevence a předcházení šikany na škole

Ředitelé škol a školských zařízení odpovídají za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a násilí. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie, která je ve smyslu Metodického pokynu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č. j. 20 006/2007-51součástí Minimálního preventivního programu školy.

Ředitel  zajistí:

  • vzdělávání pracovníků (pedagogických i nepedagogických) v akreditovaných kurzech k problematice šikanování.
  • Zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny.
  • Zajistí, aby žáci i pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikanování, a to jak pro jeho oběti a pachatele, tak i pro celý třídní (školní) kolektiv. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování.
  • Zajistí doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilného chování a šikanování

Zákonní zástupci se mohou obrátit na třídního učitele, metodika prevence-Gabriela Štefanová,výchovného poradce –Lucie Čermáková.

Konzultační hodiny metodika prevence      –   7,00 – 7,30 hod.

15,30-16,00 hod.

Konzultační hodiny  výchovného  poradce – 13,00 – 14,00 hod.

1.9.2016

Vypracovala

Gabriela Štefanová

Metodik prevence